Jdi na obsah Jdi na menu
 


Orion florbal cup – finále

3. 3. 2012

              2. březen byl pro chlapce ze 4. a 5. tříd dnem, který rozhodnul o rozdání sad medailí ve finále Orion florbal cup, který byl součástí POháru PRažských ŠKol (POPRASK) a uskutečnil se opět v hale u Stadionu mládeže na pražské Kotlářce. Do závěrečných bojů o cenné vavříny nastoupily celkem čtyři základní školy – ZŠ Klausova, ZŠ Weberova, ZŠ Eden a ZŠ Campanus. Jednoznačnými favority byli žáci ZŠ Eden, která se specializuje právě na sport a úzce spolupracuje se sportovním klubem Slavie Praha. Tuto svoji roli naplňovali hned od samého začátku a zaslouženě se také stali vítězi celé soutěže.

 

Do poslední vteřiny (ZŠ Klausova vs. ZŠ Campanus – 2:2)
 
První školou, která měla prověřit naše schopnosti, byla ZŠ Campanus, která si již v předešlém zápase poradila se ZŠ Weberova 3:1. Chvíli trvalo, než se naši hráči dostali do zápasového rytmu. Než se tak stalo, šli jsme do druhé půle s handicapem 1:0. Poté jsme se však dostali do toho správného tempa. Srovnávací gól na 1:1 po střele Filipa Horáka a následné dorážce Radka Uhlíře, vlil do nohou a rukou hráčů čerstvou krev. To vedlo k navýšení našeho skóre, 3 minuty před koncem, na 1:2. O tom, že je třeba hrát až do konečného hvizdu, jsme se však přesvědčili záhy. Podle očekávání následoval drtivý tlak ze strany soupeře. Dostali jsme se do útlumu a nedařilo se nám dostat míček za polovinu soupeře. Fantastickými zákroky nás v těchto chvílích v bráně podržel Petr Minařík, který tak odvrátil případný nepříznivý výsledek. Až příliš krutý gól, který jsme inkasovali v poslední vteřině zápasu (!), nám zajistil pouhý bod za remízu 2:2. I tak nám tento bod, s tímto zarputilým soupeřem, dával jistou naději na medailové umístění.
Hned první zápas rozvířil spoustu emocí a vyvolal u některých hráčů pocit křivdy za neodpískané fauly, kterých se soupeř údajně dopouštěl. Tento pocit se bohužel promítnul i do následujícího utkání.
 
Zázrak se nekonal (ZŠ Klausova vs. ZŠ Eden – 5:2)
 
V zápase proti favorizovanému tým z Edenu jsme byli rovnocennými soupeři pouze do páté minuty, kdy jsme po špatné rozehrávce inkasovali poprvé. Poté si špatný okamžik vybral i náš brankář, který zdánlivě lehké nahození propustil za svá záda. Se soupeřem se nám však i tentokrát podařilo srovnat krok, což mělo za následek snížení na rozdíl pouhé branky. Rychlé góly v úvodu druhého poločasu nám opět ubral jak psychické, tak fyzické síly. Nesložili jsme však zbraně a opět se nám podařilo snížit na 3:2. To bylo však z našeho pohledu vše. Ke konci zápasu se projevila sehranost, vyrovnanost a početní převaha soupeře, které jsme pouze s dvěma „profesionálními“ florbalisty nedokázali vzdorovat až do konce. Přesto jsme tomuto týmu byli více než rovnocenným soupeřem.
 
Hlavně dohrát (ZŠ Klausova vs. ZŠ Weberova – 1:7)
 
Značně unaveni a frustrováni z dosavadního průběhu turnaje, nastupovali naši borci k závěrečnému utkání proti ZŠ Weberova. Ve velké euforii jsme utkání s touto školou zvládli v předešlém kole, avšak průběh tohoto utkání byl zcela odlišný, byť se jednalo o přímý souboj o třetí místo. Již od samého začátku jsme tahali za kratší konec a do poločasu jsme si odnesli manko v podobě čtyř inkasovaných a žádného vstřeleného gólu.
Do druhé půle jsme navíc nastupovali oslabeni o zraněného brankáře Petra Minaříka, který tak své místo musel přenechat Romanu Jircovi. Ten si v bráně nepočínal vůbec špatně a překazil minimálně tři vyložené šance soupeře k navýšení skóre. Ani jemu se však celkovou porážku již nepodařilo odvrátit a zápas tak vyšel jednoznačně ve prospěch soupeře celkovým skóre 7:1.
 
Resumé
 
Hlavními příčinami konečné porážky byla nevyrovnaná výkonnost celého týmu a vzájemná „nesehranost“. Mezi tahouny patřili opět bratři Horáci, kteří však leckdy nenacházeli patřičnou oporu ve svých spoluhráčích. Jednou z možných příčin byla také absence některých hráčů ať již ze studijních či jiných důvodů.
Přesto, že se v závěrečném finále naši chlapci umístili na neoblíbeném „bramborovém“ 4. místě, tak patří uznání všem za jejich ochotu reprezentovat naši školu, za bojovný výkon, při kterém si zejména v posledním zápase museli sáhnout hluboko do svých rezerv. A v této souvislosti jim tak zároveň patří dík za bojovného ducha, kterým v předchozích kolech poráželi i leckdy papírově silnější soupeře.