Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nový mezi námi

5. 12. 2012

Dne 4. 12. 2012 jsme šli na radnici městské části Prahy 13, kde jsme byli jako diváci na divadelním představení.

Vyrazili jsme před desátou hodinou a cesta nám trvala kolem půl hodiny. Když jsme dorazili na radnici, hned nás dovedli do „divadelního sálu“. Posedali jsme si a představení mohlo začít.

Herci se nám postupně představili, zvláštně-formou takové hry. Museli jsme jejich jména uhodnout. Jejich jména jsme neuhádli na první pokus, ale pak se nám to podařilo. Divadlo bylo ze školního prostředí, pro nás velmi známé. V tomto divadle šlo o to, že do 9.A přišla nová žákyně, Nataša. Hned ze začátku, od svých nových spolužáků, čelila urážkám a rasistickým poznámkám. Nataše se to nelíbilo, ale nikomu to neřekla. Šikana od jejich spolužáků došla tak daleko, že Nataša skončila v nemocnici s doživotními následky, zůstane na vozíčku.

Teď přišla řada na nás, na divácích. Naším úkolem bylo vždy zastavit, za pomocí tlesknutí a zvednutí ruky scénu a pozměnit příběh tak, aby děj skončil šťastněji. Nebylo to nějak moc těžké, ale ani moc lehké, protože jsme mohli pozměnit děj příběhu, ale nikoliv charakter dané postavy. Zaznělo hodně nápadů.

Tak dospěli jsme ke konci, k tomu pravému. Nataša z nemocnice posílá dopis těm, kteří ji šikanovali, aby sdělila jim svůj zdravotní stav. Byl to smutný konec, Nataša nakonec skončila na vozíčku.

Jinak ten náš konec, konec diváků skončil mnohem šťastněji. Sice nevíme jak, protože herci ho nemohli mít připravený, ale shodli jsme se, že to byl dobrý konec.

Hlavně však nám tento příběh dal hodně. Každý z nás se může ocitnout v podobné situaci, vstoupit do nového kolektivu a čelit podobným nepříjemnostem. Úžasné na tomto představení bylo i to, že jsme byli nuceni se zamyslet každý sám nad sebou, zda jsme se někdy vědomě či nevědomě nezachovali podobným nepěkným způsobem.

Doprovod: Mgr. Zdeňka Novotná

Tomáš Ouředník , VIII.B