ŠVP 3. A - Bartošovice v Orlických horách

Už je tomu týden, co jsme se vrátili ze školy v přírodě, kterou jsme tentokrát absolvovali v Bartošovicích v Orlických horách. Dlouhou cestu nám pan řidič zpříjemnil pouštěním pohádek, přičemž za každou z nich si od dětí vysloužil mohutný aplaus.

Po příjezdu do cíle, naobědvání se a ubytovaní, jsme vyrazili na obhlídku okolí, kterou jsem využili k stavbě Rampušácké vesničky (místo ubytování – Chata u Rampušáka). O kousek dál se nacházela první zajímavost a tou byla pašerácká lávka a cesta skrze kamenné soutěsky.

Následující den nás čekal celodenní výlet na jeden z největších vojenských podzemních objektů – tvrz Hanička. Počasí nebylo optimální s ohledem na spalující žár slunečních paprsků a nedostatek občerstvení v okolí, ale na plánovanou exkurzi jsme dorazili jen s drobným zpožděním. Byť vybavení teplými mikinami, nebylo nám několik metrů pod povrchem v 7°C (splaveni spěchem a venkovním teplem) zrovna komfortně. Přesto děti statečně vydržely až do konce a to i bez větších zdravotních následků. S blížícím se koncem výletu už všem značně docházely síly a každý krok se stával těžším a těžším. Do chaty jsme však úspěšně dorazili krátce před večeří a mohli tak ztracenou energii opět doplnit chutným jídlem.

Ač by si možná někdo mohl myslet, že 14km výlet malé třeťáky unaví, tak by se velice mýlil. Následující dopoledne jsme sice věnovali doplňování školních povinností, pracovali na herbářích a s velkým úspěchem absolvovali stopovanou, ale odpoledne už zase děti sváděly urputné boje v připravených pohybových a sportovních hrách na hřišti za chatou. Večer pak nemohl chybět tradiční táborák, opékání buřtů a také, tolik očekávaná, bojovka neboli stezka odvahy (viz foto). Což bylo zdrojem diskuzí a úsměvů po většinu následujícího dne.

celé fotoalbum zde

Ve čtvrtek už jsme jen dodělali herbář, během cesty po naučné stezce do Klášterce nad Orlicí zkontrolovali Rampušáckou vesničku a krátce se smočili v řece. Večer pak po každodenním studijním okénku přoběhlo vyhlášení stezky odvahy a šlo se balit. Ráno pokračovalo vyhlašování oceněním úklidu pokojů a předávání pamětních cen a diplomů všem zúčastněným.

Z důvodu špatné dopravní situace a počasí jsem sice dorazili domů o dvě hodiny později, což ovšem nikomu nezkazilo radost z opětovného setkání se se svými rodinnými příslušníky.

Tak zase za rok, tentokrát s většími plaveckými vsuvkami.