Vánoční setkání

žáci 9. A / 20. prosince 2019

 

 

V pátek, poslední školní den kalendářního roku 2019, navštívili žáci IX. A seniory v jejich novém domově SeneCura na pražské Klamovce.

Rádi se zde s vámi podělí o svoje zážitky z tohoto nevšedního setkání.

 

Jana Farkačová, třídní učitelka

 

 

Děti společně se seniory cvičily jógu.

 

   

Tobiáš

 


 

Poslední den před vánočními prázdninami jsme se třídou navštívili domov důchodců SeneCura. Přišli jsme sem popřát seniorům krásné vánoční svátky. My jsme mluvily s několika ženami, které měli Alzheimerovu chorobu v poměrně pokročilém stádiu. Komunikace s nimi byla trochu náročná, někdy jsme si neporozuměly (jedna paní na nás dokonce mluvila řecky a rusky), i tak jsme si však čas s nimi strávený užily. SeniorCentrum SeneCura je krásně vybavené zařízení. Klienti si zde mohou užít mnoho zábavných a relaxačních aktivit i dobrého jídla. 

Celá návštěva byla zajímavá a poučná. Jsme rády, že jsme mohly starým lidem zpestřit den a obdarovat je malou drobností.

 

Lucie Pařízková a Jessica Nwaoba, 9. A

 


 

V pátek 20. prosince jsme s naší třídou navštívili dům seniorů s Alzheimerem. Předtím než jsme šli za důchodci, tak nám paní ředitelka řekla, o co tu vlastně jde. Bály jsme se, že nebudeme vědět, co máme říkat, ale nakonec jsme jim každý dali malý dárek a popovídali jsme si s nimi. Svěřili nám 2 staré paní. První nám toho moc neřekla, víme jen, že byla hodně stará a měla nějaké děti. Následně nás zavedli za druhou paní, která si s námi popovídala o dost víc. Sice jí bylo přes 80 let, ale pořád měla elán. Řekla nám hodně zajímavých věcí třeba, že má 4 kočky a má je i na fotkách. Také jsme se dozvěděly, že nedaleko odtamtud bydlí, má syna a dceru, u které stráví Štědrý den a Silvestra. Uteklo to rychleji, než jsme čekaly.

 

Markéta, Kája

 


 

Paní Jiřině bylo 96 let a pocházela z Prahy. Odpovídala nám na otázky, na které jsme se jí ptaly. Naše první otázka byla, jak se paní líbí v domě pro seniory. Říkala, že se jí tam líbí, a že je tam prvním rokem. Další otázka skončila u druhé světové války, protože jsme se zeptaly, co se dělo v jejím věku, jako je právě nám teď (14-15 let) a paní Jiřina nám začala vyprávět, jaké to bylo, že po pár letech pracovala v ČKD jako účetní. A ve fabrikách se vyráběly tanky, které se posílaly do Německa. Také nám říkala, že Židé byli bohatí, ale pak je právě vozili do koncentračních táborů a to bylo špatné. Poté, co válka skončila, tak prý byly body, které sloužily k nákupu oblečení a jídla. Potom nám také paní Jiřina řekla, že za první republiky bylo draho.
Ještě  jsme se zeptaly, jak se jí líbí dnešní vláda a celkově, jakoby dnešní svět. Říkala nám, že je to strašný, jako kdyby bylo znovu před válkou a to ještě když je po revoluci. Samozřejmě jsme se zeptaly, jak je na tom paní Jiřina i po zdravotní stránce a začala nám vyprávět, že jí hodně bolí nohy a taky, že má artrózu. A že občas i spadne a neví proč. Paní Jiřina toho vyprávěla opravdu hodně, na co jsme se zeptaly na to nám odpověděla, byla milá říkala nám i co kolik stálo, třeba že docela drahý byl cukr. Potom také že bydlela hodně dlouho v Břevnově a vdávala se na Letné. Když malovala ve svém bytu, tak to trvalo hodně dlouho i několik dní, protože to nebylo tak jednoduché jako dnes. A spoustu dalších věcí… opravdu hodně zajímavé, občas i napínavé vyprávění od paní Jiřiny. 

 

Marie, Adéla

 


 

Naše návštěva domova seniorů byla velice zajímavá. Seznámili jsme se s paní Jiráskovou, která nám dovolila si s ní popovídat. Řekla nám několik zajímavých historek ze svého života. Zjistili jsme mnoho informací ohledně předešlé generace. Paní Jirásková byla velice milá a chápavá, již její život byl velice zajímavý. Dali jsme jí dárek a přešli jsme k panu Svobodovi, který nám taky povyprávěl o své životě a řekl nám, že se mu nelíbí tady v domově důchodců, že by byl radši s rodinou.

Pak jsme přešli do hlavní místnosti, kde probíhala seniorská jóga. Většina žáků se přidalo a prožívali jógu, kterou ještě nikdy nezažili, protože jóga probíhala na židlí kvůli lepší rovnováze. Po odchodu jsme byli trošku zaraženi z jejich života a představovali jsme si, že jednou takhle budeme žít taky.

Děkujeme za četbu

 

Ryan a Štěpán

 


 

Z našeho pohledu je zde skvěle postaráno o seniory. Mají tam všechno, co si můžou přát, ať se jedná o skvělý přístup sester, či spoustu aktivit, které jim pomáhají v rozvoji pohybu. Naše skupinka, která se skládala ze 3 členů, navštívila milou paní jménem Vlastimila. Určitě nás překvapilo, jak na svůj věk vypadá a mluví, protože co si budem povídat, v 93 letech ne každý dokáže to co ona. Měla záživné příběhy o sportu, které nás velice zaujaly, protože jsme také sportovci. Také pracovala u jedné firmy jako účetní až 42 let! Na nás udělala prostě dojem a určitě, když budeme mít možnost a čas, tak se za ní znovu zastavíme. Byla to zajímavá zkušenost, které si vážíme.

Děkujeme.

 

Tomáš Kačer, Tomáš Procházka a Vojtěch Hendrych

 


 

V domově seniorů jsme měli možnost dozvědět se něco z jejich života. Vyprávěli nám, jaká byla minulost. Jaký život měli oni. Chvílema to bylo smutný. Slyšet co zažili, čím si prošli, atd … Měli jsme šanci dozvědět se, jaké měli zaměstnání, jak slavili svátky. Občas zapomněli, na co se nás ptali, a to k tomu nějakým způsobem patřilo. Rozdali jsme jim pár dárečků, které jsme přinesli ze školy. Bylo vidět, že z toho měli radost. Půl hodiny jsme si s nimi mohli povídat a něco se dozvědět. Po půl hodině měli senioři jógu. Tak jsme je odvezli dolů do místnosti, kde se cvičila a pozorovali jsme je, jak cvičí. Viděli jsme, že se nebojí ve svém věku pořád dělat aspoň nějaký ten pohyb. Několik našich spolužáků se ke cvičení jógy také připojilo. V domově jsme s nimi strávili asi tak hodinu a půl. Nejdříve jsme od paní ředitelky dostali stručné informace a až poté jsme šli za seniory. 

 


Terka, Bára, Eliška

 

 

kontakt

Základní škola, Praha 13, Klausova 2450

 

tel., fax: 235 513 694

email: skola@klausovazs.cz

 

adresa:
Klausova 2450/2
155 00, Praha 5 – Stodůlky

 

 

 

 

pro učitele:

přihlášení do správy webu

přihlášení do Bakaláře